Po čem muži opravdu touží? 

Možná to první, co vás napadne bude něco povrchnějšího, jako sex, dobré jídlo, doma mít služku a hospodyňku a pivo. Partu kámošů, sportovní motorku nebo novou ženskou každý den.  

Věřím, že podobný seznam by se dal napsat i o našich milých ženách a jejich touhách, ale cílem tohoto článku není urážet ani jednu z polarit, ale naopak se podívat do hloubky jedné z nich. Té mužské a ženy jsou toho nedílnou součástí.

No jak se tedy dostat pod pokličku toho, co muži opravu chtějí a po čem touží? 

Potkávám se s muži, kteří v rámci mužského společenství odhazují své masky a svá emocionální brnění a ukazují se ve vlastní nahotě a zranitelnosti. 

Jsou to obyčejní chlapi, tak jako já nebo možná ty, co to čteš, nebo tvůj muž, táta nebo syn. 

Normální chlapi, kteří možná poprvé v životě ucítí, že je bezpečné složit zbraně a jenom být a nebojovat a neměřit si pinďoury. 

Předhánění se navzájem s dalšími uvnitř zraněnými muži, je past dnešní společnosti od které se společně potřebujeme odklonit. Je to neskutečně vyčerpávající a odebírá nám to naši chlapskou sílu, kterou musíme využívat na mnohem důležitější věci, jako je tvoření, plánování ochrana a vize.

V rámci týdenního mužského semináře na dálku „Týden pro muže, co může.“ půjdeme do hloubky toho, kým opravdu jsme a vrátíme se spolu ke své síle, k opravdové chlapské síle.

Podíváme se každý do zrcadla vlastního života a to, co tam nalezneme, zkusíme pochopit, obejmout a přijmout, ať už je to cokoli. 

Vyrůstali jsme v době, kdy bylo normální, že taťka nebyl doma. Ano, jsme generací chybějících otců. Tátové buďto doma nebyli vůbec. Nebo doma byli, ale žili si ve své vlastní bublině, takže nebyli přítomni duchem. Vychovávali nás tedy zejména ženy. Maminka a babička nebo babičky. A ač se snažily seč mohly, tak v nás mužskou sílu probudit nedokázaly, protože tento vzor musí jít po mužské linii. 

A tak jsme jako muži zmatení a zranění a jsme často bez vize, která nás naplňuje energií a toužíme v tom všem blázinci kolem nás především po klidu.

Nechte nás být. Dejte nám pokoj. A nějak to dáme. 

Zdrháme na záchod nebo do garáže nebo někam ven, abychom se vyhnuli kontaktu s lidmi, které nejvíce milujeme. Vyhýbáme se vlastní rodině, ženám a dětem, protože nemáme vyřešené sami sebe a pokud je na nás více a více nakládáno, tak to neseme hůře a hůře. Utíkáme, mizíme.

Snažíme se být ti hodní kluci, kteří splní každé přání a u toho nevnímáme, že to, co nám naše ženy nakládají a situace, do kterých nás staví, jsou jen jejich drsnou, ale láskyplnou cestou, jak v nás probudit opravdové muže.

Málokdy je to o tom, že nás chce naše žena zahnat do kouta nebo obviňovat nebo něco vyčítat. Jsou to jen popošťouchnutí do pocítění našeho vyššího mužského potenciálu. A nikdy to nekončí, dokud není lekce pochopena. A my se oddalujeme, rozcházíme a rozvádíme, protože tento proces nechápeme. Ale ono se to s další partnerkou děje znovu.

Pokud jste viděli film Teorie tygra s Jiřím Bartoškou a Eliškou Balzerovou, tak to byl film o otravných ženských v rodině a o tom, jak před nimi muži utíkali. A myslím, že je to takový plošný vzorec, kdy je vlastně žena tou, co vede a organizuje vše, protože se jí nedaří v muži probudit jeho vůdčí sílu, aby převzal otěže.

A ten proces probouzení může vypadat různě a není rozhodně příjemný, ale my muži, to nechápeme. Vnímáme to jako kritiku, výčitky nebo útlak a také říkáme, že se divíme, proč s námi naše ženy vůbec jsou, když se jim toho tolik na nás nelíbí. 

PROTOŽE NÁS MILUJOU CHLAPI !!! Už bychom to v tom měli konečně uvidět. 

Je to způsob, jakým ženy dělají, co mohou, aby probudili naši mužskou sílu, aby měli doma opravdového chlapa. 

Ženský nepotřebují mít doma boháče, šampona, rockovou hvězdu ani kutila Tima. 

Ženský chtějí chlapy, co dovedou být pravdiví, a to nejdříve sami k sobě. 

Chlapy, co chápou svou veledůležitou roli muže ve vztahu a chlapy, kteří jim umožní jejich vlastní slabost, protože oni sami budou ti silní. 

Chlapy, kteří dokážou být tou pevnou nádobou v proměnlivém životě své ženy, kde se vše mění někdy z minuty na minutu. Chlapy, kteří dokážou ustát emocionální bouře svých žen.

Chlapy, kteří mají vyřešená svá nejhlubší traumata a bolístky nebo chlapy, co se nebrání tomu, na nich pracovat a uvědomují si je. Tím, že potlačujeme a skrýváme své slabiny, přicházíme o to nejcennější co na nás jako na mužských je. 

Nejsme pravdiví a hrajeme divadlo, že jsme jiní, než opravdu jsme. Utíkáme, zastíráme, schováváme něco nebo schováváme sebe. Ale to na ženy neplatí.

Žena je jako rentgen. Ta vidí hned přímo skrze nás. Ženě není možné lhát. Žena má svou intuici a své vedení. Žena ví. 

A ač se to nezdá, tak je právě to v celém procesu velmi důležité. Ženská podstata nám nedává jinou možnost než být pravdivý, skutečný, opravdový. Už to tam vidíte? 

Společně s partou chlapů půjdeme společnou cestou při semináři na dálku „Týden pro muže, co může.“ 

Sejdeme se na dálku v energii změny, kdy chceme něco posunout sami u sebe, čímž se změní vše okolo. Bude to intenzivní, bude to uzdravující a bude to velký. Tak chlape buď s námi u toho.