Uznání personálu nemocnice

Dnes, po přesně 4 týdnech, jdu domů z nemocnice. Co k tomu napsat? 4 týdny se tady o mě úžasně staralo několik týmů lidí. Sestřičky, v čele s ...
14.08.2020

Dnes, po přesně 4 týdnech, jdu domů z nemocnice.

Co k tomu napsat?

4 týdny se tady o mě úžasně staralo několik týmů lidí. Sestřičky, v čele s láskyplnou staniční sestrou Kateřinou, sanitáři a sanitářky, fyzioterapeutky i lékaři. Obrovská úcta vůči práci všech těchto lidí. S jakým zaujetím a láskou se starají o to, aby rekonvalescence proběhla co nejlépe, s pacientem na prvním místě, je opravdu dechberoucí a moc za to všem děkuju.

Byli jste všichni skvělí a díky péči vás všech odsud odcházím po 4 týdnech s naprostým přesvědčením, že budu během pár měsíců normálně chodit i fungovat.

To co je na tom všem méně příjemné, je vidět v čem tady tito úžasní lidé fungují. Podmínky, které mají pro svou práci, kde se snaží vracet lidi do zdraví nebo jim v případě některých onemocnění usnadnit zhoršování průběhu nemocí, nejsou dobré. Je tu pro jejich práci nedostatek vybavení a oni si neskutečně hloupě půjčují věci, které potřebují pro své každodenní fungování.

Aby mohli dobře dělat svou práci, tak si často ností věci vlastní z domova, protože chtějí pro pacienty to nejlepší. Je za mě až ostudné, že jim to nemocnice není schopna poskytnout, obzvláště u pomůcek, které pacientům v pohodě lékař napíše a pojišťovna uhradí. Nechápu jaktože, pacientům domů se to dát může, ale do nemocnice, kde je to potřeba na půjčení po dobu rehabilitace, to k dispozici není.

Ze zaměstnanců je cítit zklamání z toho, že nemají podmínky ke své práci, jaké by si více přáli, aby mohli co nejvíce pomáhat. Srdcem každé firmy nebo instituce jsou lidi a ti jsou tady fakt ohromní a moc si jich vážím za jejich přístup, který šel mnohdy za rámec toho, co je jejich popisem práce. Bylo na tom znát, že to fakt dělají z lásky a aby pomohli. Na druhou stranu je zde přístup nemocnice, které se zdá, to je dost jedno a spoléhá právě na to, že zde lidi pracují ze svého přesvědčení a z lásky a tak na ně v lecčems očividně kašle. Píšu jen o tom, jak to vnímám já za poslední 4 týdny.

Od zaměstnanců nemocnice cítím, že dělají vše v zájmu pacienta. Ze strany nemocnice to tak ale vůbec necítím. Takže tímto všem lidem, co se o mě starali moc děkuju.

A institucím, které tyto lidi zaměstnávají – měli byste si jich více vážit. Jsou to naši andělé v často nejtěžších obdobích života. Bylo by skvělé, kdyby jejich pracovní nasazení poháněla nejen láska k lidem a touha pomoci a pečovat o lidi, ale také uznání, úcta a důstojnost ze strany zaměstnavatele.

Další články, které by vás mohli zajímat

30. 7. 2022

Jací lidé jsou pro vás v životě těmi největšími vzory?  Pro mě to už  nějakou dobu nejsou ti, kteří vydělávají nejvíce, mají největší firmy, nejvíce ...

12. 7. 2022

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí. Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je ...

1. 3. 2022

Včera, 28.2. 2022, to bylo 12 let od prvního rande s Luckou, mou úžasnou ženou. Nějak to uteklo, musím říct.  A dnes o 12 let ...