V době, kdy není možné se potkávat, zpívat, vyjadřovat si lásku, vidět vlastní úsměvy, vzpomínám na seminář, kterého jsem se kdysi účastnil a prožitky z něj stále doznívají.
Jako rodiče od 3 dětí jsou pro nás dny bez dětí vzácné a semináře ještě výjimečnější a tak jsme se s mou ženou Luckou opravdu těšili. Už po příjezdu na místo a prvním kontaktu se všemi, jsme pochopili, že nás čeká něco výjimečného. Čekalo.
Tématem semináře bylo napojení se na vlastní vnitřní podstatu, pravdu a propojení s naším zdrojem, ať už mu říkáme jakkoli. Na místě byla kromě týmu lektorů také paní, jež čistila prostor od negativních energií a která pomáhala účastníkům s tím, co je může v procesech negativně ovlivňovat. Může se to zdát směšné, ale platí to jen pro ty, co tomu nevěří. A je to tak v pořádku.
Máme zkušenosti se semináři, kde toto očišťování, které není očima vidět, neprobíhalo, chyběla tam pokora a úcta vůči procesům a síle negativních energií, které se v uvolňují, a také to někteří účastníci (já) schytali.
Co je to láska? Láska není emoce a láska není pocit. Je proudem energie, který naplňuje každého z nás, je naší nejhlubší podstatou. Napojení se na vlastní lásku protínalo všechno a vše, co jsme za ty necelé 4 dny prožili. V tanci, zpěvu, vedených meditacích a praktických cvičeních. Láska tam byla všude. Jakoby její síla naplnila srdce každého z nás ještě o něco více. Jako bychom možná prvně v životě žili právě z tohoto místa a uvědomovali si, že láska je řídící silou našeho života. Byla to taková pařba bez kapky alkoholu. Jen na vlně vlastního vědomí.
Nebudu psát o konkrétních cvičeních a prožitcích, bylo toho opravdu hodně a myslím, že bych si vzpomněl tak na polovinu.
Co je ale nezapomenutelné a stále ve mně vibruje, je ten pocit, ten stav beztíže, do kterého jsme se tou sérií všeho dostali. Když cítíš lásku kolem sebe, tak je těžké jí sám odolávat. Je to síla, která tě chce vtáhnout celý život a my se jí často bráníme, možná proto, že z ní máme strach. Strach z lásky. Strach z milování. Strach z toho, co je opravdu uvnitř nás.
Možná se jí bojíme i proto, že bychom si při jejím uvědomění byli těžko schopni obhájit sami před sebou ty dekády strachu a nejistoty a pocitu nedostatku lásky. Možná se sami bojíme pohlédnout pravdě do očí a pochopit, že jsme láska. Že lásku nemusíme hledat, ale že naším úkolem je si jen uvědomit její věčnou přítomnost v nás.
Jsem selektivní introvert, ve smyslu tématu k hovoru. Pokud nemáme o čem mluvit na hlubší úrovni, tak si ne-moc rád povídám. Běžná konverzace mi často přijde jako takové zbytečné plácání a škoda slov.
Miluji, nebo spíše miloval jsem také selektivně. Měl jsem do té doby ve zvyku lásku vyjadřovat především svým nejbližším. Tedy své ženě, svým dětem a případně rodičům. Najednou ale, jakoby se stavidla této boží energie otevřela a vše mohlo proudit všemu a všem, nehledě na to kým kdo byl. Vnímal jsem hluboké pohledy do očí, objetí a dotyky „cizích“ lidí velmi podobně, jako by to byli mí nejbližší. Najednou jakoby to bylo jedno a mně se v tom měnila životní přesvědčení jedno za druhým. Co vám budu povídat. Byl to boží stav a dodnes na něj vzpomínám a žiju z něj.
V průběhu semináře jsem měl příležitost si sáhnout na vlastní dno. Do nehlubších míst sebe sama, kam jsem do té doby nikoho nepustil. A najednou přišla příležitost a já začal brečet, i proto, že jsem věděl, že to musí jít. Přišla příležitost se vyvléct do naha.
Tak nějak podvědomě jsem věděl, že samotná fyzická nahota je jen symbolem pro nahotu všeho ostatního. Že vyvléct se do naha, znamená nemít už co skrývat. Před sebou, před ostatními, před Bohem. Zbavit se strachu, že tě někdo na něčem nachytá. Bylo to jako svléknout ze sebe všechen strach a obavy, které jsem v sobě měl a po těchto procesech s možností nahoty, jsem si připadal o tunu lehčí.
Bylo zvláštní, že ten den ráno, kdy se toto mělo stát, jsem se probudil s tíživým pocitem na hrudi. Nevěděl jsem co to je, ale jen jsem to vnímal, ale neřešil. Po prvním odpoledním procesu, jsem cítil už značnou úlevu a večer to odešlo celé. Až později jsem pochopil, že to mé podvědomí vědělo, co se má stát a tak mi tím symbolizovalo ten kámen, tu zátěž, co jsem s sebou možná nějakých 25 let nosil a která mě najednou tížit nemusí. Je to báječný pocit a vnímám ho dodnes. Jakoby se něco odemklo, co bylo odjakživa zamčené. Jako bych viděl dveře tam, kde do té doby byla jen zeď.
No a od té doby funguje skoro vše, co jsem si kdy přál. Příležitosti a peníze mi chodí do života tak nějak samy a je skvělý to sledovat, jak se to děje. Spontánně hubnu, což bylo vždy mé velké téma a nešlo to silou. Nemám totiž chuť na nekvalitní jídlo a v pocitu hladu před každým jídlem vnímám své hlubší napojení.
Jsem přesvědčený, že jsem se díky prožitkům na semináři dostal mnohem blíže sám sobě. Že jsem konečně probudil svou vnitřní sebelásku a že už prostě nemám chuť a potřebu sám sobě ubližovat v mnoha oblastech života, kde jsem si dříve ubližoval. Cítím se více v souladu sám se sebou a svou vnitřní pravdou. A k tomu bych se sám možná nikdy nedopracoval a možná za další roky.
Takže za mně byl tento seminář, tím nejlepším, co mě mohlo potkat a jsem za to hluboce vděčný. Při závěrečném sdílení jsem řekl, že jsem netušil, že je něco takového vůbec možné. Že je vůbec možné takhle intenzivně a parádně postavit vše za sebou, aby to mělo tak hluboký dopad. A bylo vidět, že životní prozření jsem neprožíval jen já, ale pokud ne všichni, tak většina účastníků.
Namaste vám všem …….a zejména všem hrdinům dnešní doby, kteří cítí, že jejich práce v probouzení lásky a vnitřní pravdy každého z nás, je to, co dnešní svět potřebuje úplně nejvíce.
