Rodičovství jako nejhlubší práce na sobě

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí. Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je to boží. To ...
12.07.2022

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí.

Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je to boží. To ticho.

A já si u toho něco uvědomuju. Viktorka měla včera 6 let od narození a od té doby máme 3 děti. A jsou to 3 živé děti, každé se svou osobností, vrtochy a jinakostí. Jsou naprosto báječní a už se nám po nich stýská, ač prožíváme super dovolenou právě teď.

Uvědomuju si, jaká je to pohoda bez dětí.

Vstát a v klidu se vysprchovat, nepřipravovat nic k jídlu, pokud sám nechci, udělat si ranní cvičení zvědomování a dovolování si, meditaci, dokonce jsem ráno chvíli tancoval.

Až Lucka vstane, tak půjdeme na procházku a na procházce jsme byli i včera v 10 večer tady u Vltavy, zacvičíme si jógu, v klidu se nasnídáme a pak půjdu pracovat.

Pracovat budu v klidu a tichosti a včera jsem koukal, jak moc práce jsem udělal za pár hodin koncentrované pozornosti jen tomu. Zajeli jsme si do čínského bistra na oběd a platili jsme jen 300,- Kč za oba.

Večer jsme spali vedle sebe, ráno se vedle sebe probouzeli. Všude je ticho. Je to boží. Lucka si včera přes den šla lehnout, četla si venku na lehátku knížku o spánku a pak několik hodin poslouchala Letní kurz pro ženy od Dovychovat a dělala si cvičení a zápisky.

Uvědomuju si kolik moc bych toho stihnul pracovně, práce na sobě, jak moc bych se mohl ponořovat do vlastní hloubky v klidu a tichu a jak moc je to pro nás za poslední roky výjimečné.

Přemýšlel jsem o tom, jak moc bych se mohl věnovat vlastním projektům, kdyby tady nebyly děti a kdyby byl na to čas a klid. Ale to není naše cesta.

My si zvolili že budeme na sobě pracovat na té nejhlubší možné úrovni, že budeme rodiče.

Dobrovolně jsme se vystavili každodennímu neklidu a stresu a bláznivé domácnosti, kde se spolu pořád ještě i po těch letech učíme žít.

Rozhodli jsme se pro to přivést na svět a stát léta po boku třem úžasňákům, kteří nás zároveň nabíjí láskou a totálně vyčerpávají.

Musí to být nepředstavitelné pro ty, kteří děti nemají. Nedá se to totiž dobře vysvětlit, je třeba to prožít. Mít na všechno tolik času musí být boží.

A tento příspěvek není sebelítost nad tím, jak to máme těžký. Vybrali jsme to a vězte, že je dobrý důvod, proč dopředu nevíme, jaký to v rodičovství bude, protože by do toho málokdo pak šel ????

Teď jsme rodiče a to je náš hlavní úkol.

Nakrmit, ošatit, ale hlavně obejmout, přijmout a milovat své děti přesně takové, jaké jsou. A že nám otevírají naše zranění? Dělají to z lásky k nám.

Vedou nás tím, co si potřebujeme prožít a moc dobře ví, proč to dělají. Jejich láska k nám je nekonečná a stejně to proudí i naopak.

Respekt všem, kteří jste si zvolili cestu rodičovství, ač se v tom třeba někdy (často) plácáte, tak jako my. Je to ta nejnáročnější práce a zároveň ta, která přináší nejvíce výsledků. Věřím, že vaše děti, stejně jako ty naše, pomohou udělat z našeho krásného a složitého světa zase o kus lepší místo k životu pro nás všechny a své děti, nad kterými si možná budou, stejně jako my, trhat někdy vlasy z pocitu, jak je to s nimi těžký.

Už se na ně těšíme. Ale ještě to pár dní myslím dáme ????

Další články, které by vás mohli zajímat

26. 11. 2022

Jako vážně kráva? Volně na parkovišti u krámku, kde jsme se hned za hranicemi stavovali pro datovou kartu. Tak to byl asi první dojem z ...

26. 11. 2022

Hned za hranicemi byl znát drsný náraz oproti Chorvatsku. Poprvé jsme navštívili Černou Horu. Po cestě do Černé Hory jsme se stavili v Dubrovníku a ...

26. 11. 2022

Po poruše u Baška vody jsme prožili týden téměř dovolené, ale naše technické trable s Ferdou ještě neměly být u konce. Neujeli jsme ani 100 ...