Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí.

Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je to boží. To ticho.

A já si u toho něco uvědomuju. Viktorka měla včera 6 let od narození a od té doby máme 3 děti. A jsou to 3 živé děti, každé se svou osobností, vrtochy a jinakostí. Jsou naprosto báječní a už se nám po nich stýská, ač prožíváme super dovolenou právě teď.

Uvědomuju si, jaká je to pohoda bez dětí.

Vstát a v klidu se vysprchovat, nepřipravovat nic k jídlu, pokud sám nechci, udělat si ranní cvičení zvědomování a dovolování si, meditaci, dokonce jsem ráno chvíli tancoval.

Až Lucka vstane, tak půjdeme na procházku a na procházce jsme byli i včera v 10 večer tady u Vltavy, zacvičíme si jógu, v klidu se nasnídáme a pak půjdu pracovat.

Pracovat budu v klidu a tichosti a včera jsem koukal, jak moc práce jsem udělal za pár hodin koncentrované pozornosti jen tomu. Zajeli jsme si do čínského bistra na oběd a platili jsme jen 300,- Kč za oba.

Večer jsme spali vedle sebe, ráno se vedle sebe probouzeli. Všude je ticho. Je to boží. Lucka si včera přes den šla lehnout, četla si venku na lehátku knížku o spánku a pak několik hodin poslouchala Letní kurz pro ženy od Dovychovat a dělala si cvičení a zápisky.

Uvědomuju si kolik moc bych toho stihnul pracovně, práce na sobě, jak moc bych se mohl ponořovat do vlastní hloubky v klidu a tichu a jak moc je to pro nás za poslední roky výjimečné.

Přemýšlel jsem o tom, jak moc bych se mohl věnovat vlastním projektům, kdyby tady nebyly děti a kdyby byl na to čas a klid. Ale to není naše cesta.

My si zvolili že budeme na sobě pracovat na té nejhlubší možné úrovni, že budeme rodiče.

Dobrovolně jsme se vystavili každodennímu neklidu a stresu a bláznivé domácnosti, kde se spolu pořád ještě i po těch letech učíme žít.

Rozhodli jsme se pro to přivést na svět a stát léta po boku třem úžasňákům, kteří nás zároveň nabíjí láskou a totálně vyčerpávají.

Musí to být nepředstavitelné pro ty, kteří děti nemají. Nedá se to totiž dobře vysvětlit, je třeba to prožít. Mít na všechno tolik času musí být boží.

A tento příspěvek není sebelítost nad tím, jak to máme těžký. Vybrali jsme to a vězte, že je dobrý důvod, proč dopředu nevíme, jaký to v rodičovství bude, protože by do toho málokdo pak šel

Teď jsme rodiče a to je náš hlavní úkol.

Nakrmit, ošatit, ale hlavně obejmout, přijmout a milovat své děti přesně takové, jaké jsou. A že nám otevírají naše zranění? Dělají to z lásky k nám.

Vedou nás tím, co si potřebujeme prožít a moc dobře ví, proč to dělají. Jejich láska k nám je nekonečná a stejně to proudí i naopak.

Respekt všem, kteří jste si zvolili cestu rodičovství, ač se v tom třeba někdy (často) plácáte, tak jako my. Je to ta nejnáročnější práce a zároveň ta, která přináší nejvíce výsledků. Věřím, že vaše děti, stejně jako ty naše, pomohou udělat z našeho krásného a složitého světa zase o kus lepší místo k životu pro nás všechny a své děti, nad kterými si možná budou, stejně jako my, trhat někdy vlasy z pocitu, jak je to s nimi těžký.

Už se na ně těšíme. Ale ještě to pár dní myslím dáme