Reklama na mě……a taky na tebe – mé dojmy z Intenzivní Cesty

Úmyslně jsem to nechával uležet, abych svými plamennými projevy a dojmy, které třeba za pár dní přejdou, nevyzněl příliš ujetě. Po téměř dvou týdnech ale pořád moc cítím, že se ...
13.04.2017

Úmyslně jsem to nechával uležet, abych svými plamennými projevy a dojmy, které třeba za pár dní přejdou, nevyzněl příliš ujetě. Po téměř dvou týdnech ale pořád moc cítím, že se něco ve mě změnilo tím magickým víkendem a tak bych vám o tom napsal pár řádků.

V počtu cca 300 lidí, včetně velezkušených terapeutů a zkušených trenérů, jsme se sešli na Pankráci v konferenčním centru.

K celému tématu a i konkrétně tomuto víkendu, jsem se dostal tak, že má kamarádka mi přeposlala nabídku barterového obchodu, kdy za překlad třičtvrtě-hodinového rozhovoru s Brandon Bays můžu být na jejím semináři Intenzivní Cesta. O Brandon jsem neslyšel a už vůbec ne o nějaké Cestě, ale protože věci nechodí do života nikdy náhodou, tak jsem začal s překladem s prázdným šálkem.

Téma se mi moc líbilo a tak nějak zapadalo do mé životní filosofie a přesvědčení. Tak nějak jsem z toho vycítil, že to ale jde hlouběji než cokoli o čem jsem doposud slyšel. Dokonce hlouběji než samotné NLP, jehož jsem byl tou dobou docela plný a to mě zarazilo a zaujalo zároveň. Příběh BB byl mocný a intenzivní a já se začal na seminář více a více těšit. Moje báječná žena Lucka si lístek přikoupila, protože i jí téma nadchlo.

Takže jsme nesměle přešlapovali v plnícím se prostoru předsálí konferenční místnosti odkud jsme byli vpuštěni dovnitř. Energie očekávání by se dala krájet a lidé okolo se zdáli být naší krevní skupinou, což bylo další malé utvrzení toho, že jsme na správném místě.https://www.youtube.com/embed/6RR3lRvUosE?feature=oembed

Začínám cítit, že pokud budu pokračovat v tomto duchu, tak bude tento blog nekonečný a tak to trochu zestručním aby zaznělo to pro mě důležité.

Víkend to byl neskutečný. V jeho průběhu i po jeho skončení, jsem cítil až fyzickou bolest v oblasti srdeční, která energeticky dostala pěknou šlehu. Možná by se tomu dalo říci i intenzivní uvědomění.

Představte si reklamní akci. Velkou reklamní akci, kde se propaguje něco, co ale už máte doma. Představte si, že by vám někdo jenom připomínal, že máte doma ledničku, která je naprosto úžasná, umí to a to a že by to chtělo jí začít používat tak, jak bylo jejím konstruktérem původně míněno, tedy aby se využily její funkce co nejlépe a abychom konečně zjistili, jak skvělou ledničku máme doma ačkoli jsme jí doposud třeba nedávali dostatečný kredit.

No a toto všechno probíhalo na úrovni toho, kým ve skutečnosti jsme. Na úrovni božství, světla, energie nebo ducha každého z nás.  Je možné se vědomí tohoto bránit a mysl se o to celý život snaží, ale to, že nejsme jen náhodně se pohybujícím, myšlenky-plodícím a emocemi nabitým koženým vakem, jsme stejně už dávno tušili. Možná i vy.

Moc se mi líbí reakce Wayne Dyera z úžasného filmu Proměna, kde tuším kameraman říká, že není duchovní osobou a že nemá na tyto věci čas ani myšlenky. Wayne ukáže na stůl a ptá se ho: Co je to? při čemž ukazuje na kus koláče na talířku na stole. Kameraman odpoví: Jablečný koláč. Wayne mu na to odpoví: A jak víš, že je to kus jablečného koláče?, na což kameraman odpoví: Protože to pochází z jablečného koláče. Většina lidí u stolu se začne smát. Na to Wayne ale poví, že se to zdá vtipné, ale že to bylo velmi pravdivé prohlášení, protože i my jsme tím z čeho pocházíme.

Já sám jsem toho názoru, že to, kým ve skutečnosti jsme, do nás vstoupilo v okamžiku, kdy došlo ke spojení dvou lidí a následnému spojení největší buňky v těle ženy a té nejmenší buňky muže. Od té doby roste geometrickou řadou počet našich buněk, ale to, kdo opravdu jsme tam přetrvává ve své velikosti už od prvního okamžiku.https://www.youtube.com/embed/2EEFSB0zyE0?feature=oembed

Když se vrátím zpátky k semináři, tak to nebylo bezduché ezo plácání , ale naopak mě překvapila praktičnost toho všeho. Ne nějaké: Pokud se dostanete ke zdroji…….. ale naprosto jasné a pragmatické: Až se dostanete ke zdroji, tak…….

Takže každý se tam v průběhu procesů dostaneme? Aha, takže vlastně tam není možné nedojít. Tak to mám o starost míň. Bál jsem se, že zrovna já tam nedorazím.

Procesy jsme si dělali navzájem, coby nováčci, ale v příbězích a bolístkách těch, se kterými jsme 1 na 1 pracovali, jsme se velmi často sami viděli a prožívali to s nimi.

Vlastně jsem možná polovinu celého víkenu přemýšlel jak moc je to všechno skutečné a jak moc si to jen vymýšlím. Fakt tomu věřím? A není to jen nějaká bublina? Jak bych na toto koukal jen pár let zpátky?  To byla moje mysl nebo možná ego, které bojovalo o své místo na slunci. Naštěstí se povedlo obojí pověsit alespoň na ty tři dny na hřebík.

Prošli jsme emocionální i fyzickou cestou. Naučili se jak s procesy Cesty pracovat a moci pomoct odkrýt buněčné vzpomínky a dostat se přes mnoho vrstev k jádru emocí a nechat je projít. Vše ještě stále dobíhá a myslím, že ještě nějakou dobu bude.

Lidé, kteří se kolem tohoto projektu v ČR pohybují, byli báječní, laskaví (ano – od slova láska), pečující a neskutečně lidští. Připadali jsme si tam jako že jsme opravdu přišli domů a to na mnoha úrovních.

Brandon i Gabi byly obě neskutečné babči, které svou energií a taktéž lidskostí dokázaly proniknout do srdcí nás všech, což bylo přesně místo, které bylo cílovou destinací tohoto báječného a nezapomenutelného víkendu.

Vím, že jsme se s projektem Cesty a lidmi kolem něj neviděli naposledy. Jsem si tím jistý, protože energie přítomná ve všech okamžicích této akce byla velmi návyková.

Bolístky, které v sobě všichni máme nehledě na to jak úžasné dětství a život máme prožité. Naše vnitřní zranění nás blokují v tom abychom mohli žít naplno ve svém potenciálu, radosti a především lásce, která je naší nejniternější podstatou.

S tím, že už víme, kdo tedy opravdu jsme už záleží jenom na nás všech, co se s tím rozhodneme udělat.

Další články, které by vás mohli zajímat

30. 7. 2022

Jací lidé jsou pro vás v životě těmi největšími vzory?  Pro mě to už  nějakou dobu nejsou ti, kteří vydělávají nejvíce, mají největší firmy, nejvíce ...

12. 7. 2022

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí. Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je ...

1. 3. 2022

Včera, 28.2. 2022, to bylo 12 let od prvního rande s Luckou, mou úžasnou ženou. Nějak to uteklo, musím říct.  A dnes o 12 let ...