Mé slovo je mým čestným prohlášením.

02.04.2021

Jsem trochu zmatený z toho, co nastává, když se odvážně rozhodnu autem překročit hranice okresu. 

Pánové v reflexní vestě po mě chtějí čestné prohlášení o tom, kam jedu a za jakým účelem. A já jim to vždy říkám, ale oni chtějí papír. 

A to mě vede k zamyšlení…… pokud je toto po nás žádáno, tak pravděpodobně vnímáme jako standard, že když něco řekneme, tak to NENÍ čestné prohlášení? Že to jako není pravda? 

Možná vám to přijde jako blbost, ale mě se to zdá hodně zásadní, protože pokud potřebujeme něco napsat na papír a podepsat se pod to, abychom tvrdili pravdu, tak naše společnost opravdu možná plyne do záhuby. 

Čí je to standard, že se pravda neříká? Na čí vlak tímto nasedáme? 

Pro mě je pravda a pravdivost jedním z nejdůležitějších principů vlastního bytí a asi to mé ego tak nějak uráží, když po mně někdo chce papír s podpisem a potvrzením toho, co říkám, protože samotné mé slovo pro něj není dost. 

A tímto nemířím na  pány v reflexních vestách, ti si ťukají na čelo spolu se mnou, co jsem si zatím ověřil. Nicméně podléhají vyšším nařízením. 

Jsem přesvědčený, že kdyby se každý jeden z nás od naučených vzorců polopravd a lží, vrátil do své vnitřní pravdy a pravdivost by se stala opět hnací silou našeho života, tak by nám bylo všem líp. A opět píšu proto, že jsme všichni jako děti fungovali v jediném módu a tím byla pravda. Děti nelžou, než je to naučíme. 

Naučili jsme se ve snaze o přežití, proplétat se pavučinami vzájemných lží a přehánění a upravování pravdy. 

Vím, že jedna jediná pravda není a že každý máme tu svou a je to tak dle mého i v pořádku. 

Ale mluvím spíše o pravdivosti. O vlastním jedinečném vztahu k tomu, co ze mě vychází pusou, perem nebo ťukáním do klávesnice (jako já teď) ven. 

A teď otázka za milion. 

Jste k sobě pravdiví? 

Vychází z vás ven jen to, co je v souladu s vaší vnitřní pravdou? 

A ještě jedna: Je pro vás v pořádku lhát, abyste přelstili námi vnímané obecné zlo? 

Hodně otázek k zamyšlení. Budu rád vaše reakce na ně v komentářích. 

A dodám malý dovětek a vím, že to všichni nekousnou, tak berte s nadhledem: 

PRAVDA A LÁSKA VŽDY ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ. 

A možná nejde o to aby jedno vítězilo nad druhým, aby zlo bylo poraženo dobrem. Ale aby se tou hnací silou našeho života stala pravda a láska a potom se v ní jakákoli lež a nenávist jen přirozeně rozpustí, protože zkrátka nebude mít tu moc a sílu. 

Další články, které by vás mohli zajímat

23. 12. 2022

Tak jsme se vrátili domů. Ačkoli doma jsme tomu říkal úplně všude, kde jsme byli, dokonce i místům, na která jsme se teprve chystali.  Nevím, ...

14. 12. 2022

Maďarsko máme rádi, jsou tam fajn lidé, není tam draho, je to tam tak nějak v pohodě a ne tolik strojené.  Na naší cestě zpátků ...

11. 12. 2022

Temešvár nás, stejně jako celé Rumusko, mile překvapil.  Bydleli jsme v penzionu, který byl prázdný a tak jsme ho měli celý pro sebe včetně společenské ...