Koupání se třemi kousky aneb nesnáze superhrdiny.

Nevím jestli je to úplně na medaili za kreativitu, možná spíše jen taková univerzální odpověď na otázku: Co dělat s dětmi?  No možná bych to spíše ještě rozvedl na ...
29.12.2018

Nevím jestli je to úplně na medaili za kreativitu, možná spíše jen taková univerzální odpověď na otázku: Co dělat s dětmi? 

No možná bych to spíše ještě rozvedl na “Co s dětmi na 4 hodiny, aby si mohla Lucka trochu odpočinout.” No a nejčastěji je to výprava do bazénu v Mladé Boleslavi. 

I leckterý marvelovský superhrdina by možná lajknul mou FB stránku, kdyby tušil……… a tak o tom napíšu pár řádků. 

Ač bydlíme na okraji Prahy, tak Mladou Boleslav volíme proto, že jsme na ni zvyklí z doby, kdy jsme bydleli na liberecku a také proto, že je to tam skvělý pro děti. Navíc děti do 6 let tam neplatí a pokud se ještě blýsknete Jánského plaketou za 20 úspěšných odběrů krve, tak je to vážně za hubičku

Průchod šatnami je série přesně koordinovaných kroků, které s přibývajícím počtem dětí (7, 5 a 2,5 let) získávají na zajímavosti. Já jenom pro toho, komu by to nebylo zřejmé, ono 3 děti najednou koordinovat vlastně ani nejde

Už vůbec ne při plném vědomí (rodiče i dětí) a ještě pokud je čeká něco na co se fakt těší, jako je bazén. 

Projít přes turnikety, kde Bivoj už má své hodinky/vstupenku, ale Evelína a Viktorka ještě ne, je celkem pro začátečníky. Další krok je ale zouvání botiček a ponožky v nich před příchodem do mokré části zařízení. To už vyžaduje první schopnosti leadera. 

Nicméně se daří a tak vstupujeme do rodinné šatny, protože jiná ani svou rozlohou nepřichází v úvahu. 

Ta má ale dvoje dveře – vstupní a výstupní a ty druhé nejde zamykat. Což způsobuje, že je prakticky stále otevřeno, protože vždy jedno ze tří dětí musí vědět, co se právě za těmi dveřmi děje. 
Takže o soukromí při převlékání si můžu nechat jenom zdát, ale nevadí. 

Hlavně, že se po několika minutách ocitáme před zamykatelnými skříňkami se třemi dětmi v plavkách (ano, které budeme ve sprchách opět sundavat), potápěčskými brýlemi obou starších a kruhem od Viktorky. 

Sprchy a proces v nich přeskočím, snad jen zmíním, že je to poslední místo před cílovou destinací, kde je toaleta a je možné se vyčůrat. Nikdo však nečůrá i přes vyzvání jednotlivých členů zájezdu. Nechávají si to až tak na 5-10 minut později a poté pořád v průběhu koupání, kdy se tam musíme vracet. Nejen na čúrání. 

No a tím už se dostáváme k hlavnímu programu – ke koupání. V očích nezkušeného by to mohlo vypadat jako vyvalení se někde na lehátku nebo na kraji bazénu a koukání na děti. Oni ale chtějí aktivního taťku aspoň v bazénu a tak si hrajeme. 

Jednu poznámku bokem bych měl. Týká se chlupů. Pokud máte chlupy různě po těle, tak je potřeba si pro koupání (a vlastně jakoukoli jinou činnost s dětmi, při které člověk není plně oblečen) vyčlenit zvláštní porci tolerance a počítat s tím, že to bude bolet, protože vás za ně pořád někdo tahá. A to fakt pořád. 

Ale zpět k bazénu. Oblíbená část, kde je taťka potřeba, je most. Taťínku udělej most. Takže tatínek jde na všechny 4 a v jogínské poloze kočky nechává děti proplavat pod vodou nejdříve mezi rukama a pak nohama – jako pod dvojitým mostem. 

Vzhledem k tomu, že je v jednom z menších bazénů vody tak akorát, aby měl živý most obličej tak tak nad vodou, dochází k tomu, že když jde potapěč pod vodu, tak udělá tělem nebo následně nohama vlnu, která mi stříkne rovnou do ksichtu. Dale pak při proplouvání kope nohama, takže brada, hrudník, břicho a i střed těla dostávají co proto. No a nemusím připomínat, že se potápěči nejlépe posouvají pod mostem tím, že tahají za chlupy

No a toto jede třeba 5 minut a do toho koukáte na malou prnďulu v kruhu, která skáče z okraje bazénu dovnitř a má z toho velkou radost. No a most stojí, a má radost, že se děti baví. Proto tam přeci jsme

V hluboké části bazénu, tkzv. atrakcích, už bojujeme spíše jen s tím, že mi plavčíci nevěří a chtějí mé děti zachraňovat. Ale oba starší umí skvěle plavat a Viktorku hlídám tak, aby se třeba i napila, ale neutopila. Myslím,že nám to funguje dobře a že si důvěřujeme. 

Odchod přes šatny jen potvrzuje ten zmatený vesmírný zákon, jak jej nazval ve 4 dohodách Jarda Dušek, že jedno dítě má více energie než oba rodiče dohromady. 

Děti jedou na svém flow a já (stejně jako v letadle při nasazování kyslíkových masek) obléknu nejdříve sebe a až potom se pouštím do dětí. Dnes už spíše jen do Viktorky, ostatní už se umí obléknout samy, ale je dost náročné udržet jejich fokus na jedné jediné věci a tou je se obléci. 

Vždy to máme časově na knop, protože si naších 90 minut chceme užít co nejvíce a tak míváme na šatnu vždy tak 10 minut a tyto minuty jsou spolu s průchodem šatnami na začátku největším prostorem pro zlepšení našeho společného času. 

A také největší výzvou. Občas, především, když byla Viktorka roční a ostatní děti byly o rok a půl mladší než teď, jsem fakt přemýšlel, jestli to má vůbec tu hodnotu a jestli to za ty nervy vůbec stojí

Jsme hodně liberální ve výchově, ale má to své limity. Zatím jsem to nezvdal a lepší se to.   

Po koupání je hlad a tak se většinou stavíme v Albertu po cestě pro nějakou nutriční katastrofu, co ze mě děti vytáhnou ???? a potom povídáme v autě po cestě zpátky s těmi, kteří se rozhodli po koupání v autě neusnout. Občas jsem sám a přemýšlím nad tím vším. 

No a když po tom všem přijedeme domů a Lucka nás vítá ve dvěřích větou: “Užili jste si to?”, tak s utrouseným “no, děti určitě” padám na pusu. 
Nicméně s vědomím, že ona toto v podobných formách prožívá každý den. Už léta. Den za dnem. Respekt.

Další články, které by vás mohli zajímat

30. 7. 2022

Jací lidé jsou pro vás v životě těmi největšími vzory?  Pro mě to už  nějakou dobu nejsou ti, kteří vydělávají nejvíce, mají největší firmy, nejvíce ...

12. 7. 2022

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí. Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je ...

1. 3. 2022

Včera, 28.2. 2022, to bylo 12 let od prvního rande s Luckou, mou úžasnou ženou. Nějak to uteklo, musím říct.  A dnes o 12 let ...