Ono nás to v životě umí tak nějak ukolébat, že prostě jen jedeme a jedeme. Den za dnem řešíme své problémy a potřeby a často i ty základní a je to takový automat, na který už jsme zvyklí. 
Naučili jsme se, že to, co máme je normální a abychom byli spokojení s tím co máme a moc nekřičeli, že chceme něco více nebo dokonce něco úplně jiného. 

Vnímám mnoho svých vrstevníků, jak po střední škole, která nás stejně jako ta základní, připravila na to, být zaměstnancem, pracují ve svých zaměstnáních a probíhá porovnávací hra na to, kdo má lepší místo, za více peněz a kdo má lepší dům na hypotéku a jezdí na lepší dovolený. 

Vnímám takové to honění se za mrkvičkou, kdy oslík pro samotnou mrkev nevidí nic jinýho. 
Ale pro to, tu přece nejsme. Nikdy bychom se nenarodili do tohoto světa se vším tím naším potenciálem, kdyby měl být nevyužitý. Dřímá v každém z nás velká síla, která čeká na své probuzení. A my se především potřebujeme přestat bát z ní udělat řídící sílu svého života, protože potom se změní úplně všechno. 

Možná máš kolem sebe někoho, kdo se v průběhu svého života kompletně oborově přesměroval. A často takové lidi vnímáme jako blázny, protože dost možná byli fakt dobří v tom, co dělali předtím. Jenže oni nebyli naplnění, ač mohli být dobří a ač mohli být v jistém směru bohatí protože něco dělali. 

Na první dobrou mě napadají dva příklady z mého života. Architekt Jirka, který hrál s mým tátou asi 20 let v kapele a když už byly jeho děti dospělé a jemu bylo nějakých 55, tak se “zbláznil” a odešel z toho a začal hrát na ulici na v Praze na hang drum pro lidi.

Tady to je on:  https://www.youtube.com/watch?v=N-hpxpt39Yw

A já nevím, jestli si vydělal tolik peněz, jako architekt a vím, že mnozí na něj od té doby koukali přes prsty a že možná někdy venku mrznul v zimě při hraní. Možná to pro něj znamenalo problémy z různých důvodů a nebylo to snadný. 

Ale přes to všechno začal žít tím, co ho naplňuje a co ho baví. A pak jsem jeho hudbu slyšel i na CD od Gabriely Filippi a pak jsemo něm slyšel z více zdrojů. Byl snad úplně první člověk, co hrál na hang drum v ČR a pokaždý, když si na něj vzpomenu, tak si říkám: Jirko, respekt. 

Další pak je má bývalá šéfová Daniela, která se kdysi “zbláznila” a odešla z postu manažerky servisu ve fotovoltaice, což byla odnož firmy, kterou několik let budovala a šla dělat koučink a nyní se dokonce živí jógou pro děti. A taky si žije svůj sen – své naplnění. Protože to poslouchala. A to je pro mě také inspirativní. 

On totiž ten okamžik v našem životě přijde, kdy si uvědomíme, že nežijeme ve své vnitřní pravdě, ale žijeme život, který není náš, ale který byl pro nás vytvořen a se kterým jsme souhlasili. 
A není nikdy pozdě to zastavit a posclouhat více ten vnitřní hlas, který nám neustále naznačuje, co bychom mohli dělat a co by nás mohlo bavit a co by nás mohlo naplňovat. 

Často si říkáme větu: Tím bych se ale neuživil.  A to je zvláštní mantra. Možná spíše takové prokletí. Což takhle to nahradit něčím ve smyslu: Když budu dělat to, co miluju, tak se všechny síly spojí, abych žil v hojnosti. 

Porovnáváme to totiž většinou s příjmem, který už teď máme a který možná i potřebujeme. Ale záleží na prioritách a záleží na tvém nastavení. 

Možná je potřeba se někde uskromnit a něčeho mít na nějakou dobu méně, abychom mohli začít žít z hloubi svého srdce a své duše a dělali konečně to, co milujeme.

A ono nás to povede kam má a pokud budeme žít z vlastní vnitřní pravdy, tak nás to určitě nenechá ani finančně v tísni. Naopak. Vše do sebe pro nás zapadne a my budeme hrát hudbu, která je ta naše a tam se pak i vesmír raduje, protože od toho tu přeci jsme. 

Takže poslouchej ten hlas, který ti říká, co bys mohl dělat místo toho, co děláš a co možná úplně nemiluješ. 

Můj kolega ve svém podnikání používá vlezlou otázku: Co bys dělal, pokud bys nepotřeboval peníze? Šel bys do své práce? Dělal bys to, co děláš každý den? 

A to je dobrá otázka, přátelé. A berme ji vážně. Možná na ni závisí celý náš život. 

Možná už něco máš vymyšlené a věnuješ se tomu napůl nebo částečně nebo jako koníček. A pokud je to to, co tě opravdu naplňuje, tak tam by měla směřovat tvá pozornost, protože to může být ono. 

A pokud máš právě ten pocit, že by ses tím, co miluješ neuživil, tak možná pro tebe něco mám, pro posílení toho, že dost možná uživil. Možná. Uvidíme. Záleží na tobě. 

Před pár měsíci jsem založil projekt Virtuální obsahová dílna, díky kterému se spolu učíme dostat tvé sdělení nebo produkty nebo služby, více lidem na oči, aby si to od tebe mohli koupit.
Protože většina lidí vůbec neví, jakým způsobem pracovat s tak ohromným nástrojem pro vlastní propagaci, jako jsou sociální sítě.

A dnes máme možnost se dostat kamkoli si jen přejeme právě díky nim. 
Ale má to svá pravidla a ty se v rámci dílny učíme a účastníci dostávají každý den tipy na příspěvky, motivaci proč to dělat, inspiraci a různé návody a tak dále. 

Celý efekt dílny je pak v tom, že to motivuje pracovat na svém obsahu a tím se dostávat více k lidem, kteří o tom, co děláš, potřebují vědět. Ale pokud se jim to bude jen prodejně podsouvat, tak to nemůže fungovat. A to bohužel dělá většina lidí, kteří využívají sociální sítě pro svou propagaci. 

Takže pokud něco už tvoříš nebo bys rád začal, tak se přidej do Virtuální obsahové dílny, která je n 7 dní ZDARMA k vyzkoušení a nacítění, zdali je to to pravé pro tebe. No a potom se můžeš rozhodnout, jestli tam budeš chtít zůstat s námi i dále. 

Třeba ti to pomůže zhmotnit svůj sen a tvořit a růst a být více naplněný ve svém bytí. 

Přeju krásný proces posilování svého vnitřního tvůrce, který tiše prosí o pozornost a byla by životní chyba to neposlouchat. Protože od toho jsi tu. Od toho jsme my všichni tu. A pokud nevyužijeme své talenty, tak jsme svůj život v tomto nevyužili naplno a to by byla vážně škoda. 

Držím ti moc palce a těším se na to, s čím přijdeš.