Jsme nenahraditelní? Opravdu?

Máte rádi svou práci? A jste v ní nezastupitelní? Může vaši práci dělat robot? Podivné otázky, že? Jasně, že máte rádi svou práci, protože jinak byste ji přece ...
10.05.2017

Máte rádi svou práci? A jste v ní nezastupitelní? Může vaši práci dělat robot?

Podivné otázky, že? Jasně, že máte rádi svou práci, protože jinak byste ji přece nedělali v dnešním světě, kdy si můžete tak moc vybrat cestu jak přinést domu penízky.

Jakmile jsem napsal větu, zdali může vaší práci dělat robot, tak mi do hlavy skočily některé pokladní v supermarketech, kde člověk vlastně ani neví, jestli mluví s člověkem nebo zda se jedná o moderní formu umělé inteligence. Vzhledem k tomu kolik emocí a lidskosti tam probíhá, by to možná robot zvládl lépe, a i s úsměvem. Měl by ho totiž v programu.

Taky by tam určitě měl aby pěkně pozdravil, poděkoval a za částkou řekl, „prosím“. To se ne vždycky děje a já nechci na toto poukazovat. Pokladní v ČR mají těžký osud a většina jich svou práci nesnáší. Věří totiž, že nemají na výběr. A pravdou je, že nemají. Každý máme totiž své možnosti a schopnosti a vize. Pro někoho je pokladní v supermarketu vrchol. Diverzita snění je úžasná a nemá hranice a tak myslím, že by to bylo skvělý,  pokud by z té dané osoby bylo cítit, že si tím plní sen. Jak byste se cítili vy jako zákazníci, kdybyste věděli, že člověk, který vám sahá na jídlo, dělá právě teď to, co dělá s láskou a odhodláním. Že si tím plní sny a že je opravdu vděčný, že může vůbec pracovat v teple a s lidmi a protivné pípání mu možná právě proto ani nevadí. To by bylo skvělý, ne?

No,  je se vlastně vůbec čemu divit, že se pokladní nahrazují technologií, což je trend, který rozhodně není na ústupu, ba naopak? Pokud tam nejsou emoce, nadšení a láska, coby odpověď všudypřítomné otázky Proč tam vlastně mít lidi?, tak je robot hádám dobrým řešením.

Na hranici Středočeského  a Libereckého kraje, 30 km od Mladé Boleslavi, kde bydlíme,  bude v příštích letech dopad digitalizace a automatizace naprosto zásadní, protože lidé zde jsou na práci v továrnách naprosto závislí. Co až nebudou potřeba? Myslím, že dnes už není otázka jestli, ale spíše kdy?

Jaké vůbec musí mít práce kvality, aby nebylo možné jí nahradit technologií? Přemýšleli jste o tom? Víte, že v Číně už jsou obrovskými 3D tiskárnami schopni během několika hodin postavit dům?

Možná to není bůhvíjak kvalitní a může to být pravda, ale faktem je, že se to děje a že se to bude vyvíjet ve prospěch efektivity a v neprospěch stavařů, dělníků a stavitelů. Pizzu a poštu nám budou nosit, a někde už nosí, drony, auta řídit autopiloti, a telefonní operátor bude znít jako člověk, ale člověk to nebude.

Vezměte si rybáře někde na ostrově. Deset lidí chytá každý den ryby a nachytá určité množství ryb, které zasytí určitě množství lidí. No a jednoho dne jim misionář přinese síť. A najednou je třeba jen dvou lidi, jednoho co řídí loď a druhého, co hází sít. Není to tak těžké a naučit se to dá za den. Takže během jednoho dne vznikne v tomto oboru 80% nezaměstnanost. Na množství ulovených ryb to ale nemá vliv, protože 2 jsou nyní schopni udělat stejné množství práce co dříve 10. Tyto změny v minulosti trvaly desítky let, ale nyní se toto děje mnohem rychleji. V rámci let nebo dokonce měsíců.

Osobně se domnívám, že naděje, která lidem zbývá je v profesích, které se neobejdou bez emocí a budování vztahů, protože tam nás stroje NIKDY netrumfnou. To, co v sobě každý z nás nosí ať už to naplno projevuje, nebo je to zatím jenom skrytý potenciál, je tím, čím se lišíme od umělé inteligence a co se vyrobit nedá.

Jsme zranitelní, osobití, emocionální, milující, občas nesmyslně a iracionálně uvažující, lidské bytosti a tento rozměr bude vždycky převažovat misky vah mezi člověkem a strojem na stranu lidí. Je ale třeba aby v lidech toto zůstávalo a bylo projevováno.

Ať děláte cokoli, tak si u toho zkuste uvědomit jedinečnost svého lidství a pojďme to všem kolem sebe dát najevo, že jsme láskyplné bytosti a že spolu sdílíme život na naší planetě. Zkuste se jen tak usmát nebo dokonce zasmát nahlas. Víte, že se nesmějeme, protože máme dobrou náladu, ale že máme dobou náladu proto, že se smějeme?
Tak to zkuste, jen tak se smát, nahlas se smát, jako malé dítě, jako tele, jako blázen. Teď hned. Šup.

To stroje kolem vás nikdy nepochopí a to nemluvím jenom o robotech.

Další články, které by vás mohli zajímat

26. 11. 2022

Jako vážně kráva? Volně na parkovišti u krámku, kde jsme se hned za hranicemi stavovali pro datovou kartu. Tak to byl asi první dojem z ...

26. 11. 2022

Hned za hranicemi byl znát drsný náraz oproti Chorvatsku. Poprvé jsme navštívili Černou Horu. Po cestě do Černé Hory jsme se stavili v Dubrovníku a ...

26. 11. 2022

Po poruše u Baška vody jsme prožili týden téměř dovolené, ale naše technické trable s Ferdou ještě neměly být u konce. Neujeli jsme ani 100 ...