Jací lidé jsou pro vás v životě těmi největšími vzory? 

Pro mě to už  nějakou dobu nejsou ti, kteří vydělávají nejvíce, mají největší firmy, nejvíce přátel nebo největší úspěch. 

Více a více si beru za vzor ty, kteří jsou opravdu laskaví. Kteří si drží svůj vnitřní klid a z toho je vyhodí jen málo co. 

A přesně tím je pro mně i Patrik Kee Kedzierski. 

Známe se s Patrikem díky společnému online rozhovoru už pár let, ale až donedávna jsme se neviděli osobně. A viděl jsem, že Patrik je přesně takový, jak působí i na dálku. Zkrátka neskutečnej chlap, který naslouchá, zajímá se, přijímá a nesoudí. A bylo mi s ním moc příjemně, ale na druhou stranu mě jeho vnitřní klid tak jakoby pošťuchoval a dával mi najevo, abych se také dovedl zklidnit. Zpomalit, uklidnit se a najít mír nejdříve uvnitř sebe. 

Ale psát chci o Spolufestu pod Troskami, na kterém jsem Patrika viděl naposledy. Před týdnem. 

A na festival jsme chtěli hlavně kvůli Patrikovi a jeho hladivému vyjádření Boha hlasem. A také hodně kvůli Marušce Tilšarové a její krásné a hluboké hudbě a Maokovi, který hrál už o den dříve. A všichni byli ohromní. 

Patrik při svém koncertu pod festivalovým šapitó začal zvučit a ze zvučení přešel volně přímo do koncertu, tak přirozeně, že jsme si toho skoro ani nevšimli. A to je přesně to, co nás na něm baví. Bezprostřednost, nestrojenost, opravdovost a láska, která jakoby zaplavila celý prostor kam až Patrikova hudba dosáhla. 

A pak nás překvapilo, že Patrik začal v publiku komunikovat s Emilem. (jméno jsem pozměnil kvůli diskrétnosti)

Emil byl jedním z účastníků festivalu. Ale byl to takový ten člověk, který vás svou přítomností spíše irituje a možná až ruší. A byl tam s námi oba dva dny festivalu a i tak bylo těžké si na něj zvyknout. Emil často rušil a vykřikoval. Byl velmi bezprostřední, provokativní a místy až hrubý, ale bylo jasné, že je to dáno jeho osobností, která byla prostě taková. 

Vnímal jsem to tak, že jsme na festivalu, který už svým názvem nese poselství toho, že jsme SPOLU, což je slovo kterému je po posledních volbách nutno vrátit opravdový význam, lesk a slávu, a tak byl Emil všemi tak nějak tolerován a obecně přijímán a brali jsme ho jako součást akce. 

No a co se stalo při koncertě Patrika Kee nám vzalo dech, protože to byla ta nejlepší lekce laskavosti, kterou jsme mohli zažít. 

Patrik s Emilem při koncertu komunikoval a mluvil o tom, že spolu už na nějaké akci povídali a moc hezky o něm vyprávěl. Cítil jsem jak Emila zvedá do výšin tím, jak se k němu chová úplně stejně jako ke všem ostatním. Jak možná cítí, že to potřebuje, ale možná také jen tak. S láskou, s respektem a bez jakéhokoli souzení. A cítil jsem jak dostávám obrovskou lekci laskavosti v té nejčistší podobě.

Patrik průběžně s Emilem komunikoval i dále v průběhu koncertu a protože jeho hudba vzniká v daném okamžiku, tak ho zakomponoval i do svých skladeb a některé výrazy určité neomalenosti prosvětloval laskavostí a tím to hned jakoby vyčistil a tím to úplně zmizelo a později Emilovi dal i prostor, aby také mohl zazpívat před všemi na mikrofon. Publikum bylo u vytržení. 

A celé to bylo tak přirozené, hladivé a poučné, že mě to až dojímalo. 

Uvědomil jsem si tam skutečnou podstatu laskavosti. Tedy že když láska je tvou podstatou, tvým nastavením, tak je láska přesně tím co z tebe vychází. A je vlastně úplně jedno s kým komunikuješ, protože ty víš kdo jsi nebo co jsi a od toho se vše odvíjí. 

Seděli jsme tam až do konce a přemýšleli, co se právě stalo. Jakou lekci jsme právě dostali. 

Patrikovi se totiž povedlo někoho, kdo mohl být vnímán přes prsty, vynést až do naprostých výšin pro uvědomění všech, že jsme si opravdu všichni rovni. A že naše soudy jsou jen odrazem nás a tam, kde nejsou, tak tam je všechno v pořádku a můžeme opravdu tvrdit, že jsme SPOLU. 

Je to už týden, ale pořád jsem z toho tak trochu vykolejen a vnímám, že mám před sebou ještě nějakou cestu k vlastnímu vnitřnímu klidu a míru, tak jak to má Patrik Kee. Nese to k lidem svou nádhernou hudbou ale také jen tím, že je. 

Díky Patriku.