Jak bylo na Staromáku? Mrazivo.

10.01.2021

A to nemyslím proto, že byla teplota pocitově kolem nuly, ale spíše proto, co se tam dělo a hlavně jak se to dělo. 

Víte jak Dan Landa tak trochu hulákal v poslanecké sněmovně na poslance? Tak na projev Dana jsem se těšil možná nejvíce. A fakt mě překvapilo to, že Dan na sebe nepoutal pozornost, ale jeho krátký a plamenný projev na začátku a na konci směřoval především k tomu, abychom k otočení situace využili SÍLU, nikoli NÁSILÍ. Několikrát opakoval, že jde o pokojnou manifestaci a děkoval, mezi jinými i Policii ČR. 

Byl jsem na manifestaci na jednom z pražských náměstí vůbec poprvé, ale energie davu, který toho už má dost, je dechberoucí. Viděl jsem rodiče s dětmi, lidi se psy, včetně jednoho plyšového, který se houpal na oprátce, na znamení konce nesmyslných vládních opatření. 

Cítil jsem tlukot vlastního srdce, když zněla česká hymna a všichni, kteří do mikrofonu sdělili svůj projev, na konci manifestace stáli na pódiu jako jeden muž, byť z různých sektorů podnikání, zdravotnictví, kultury a sportu. 

Všichni bojujíce za jediné – za zdravý rozum, který jakoby tomu, co se děje naprosto chyběl. 

Mikrofonu se chopily možná dvě destíky řečníků. Většinu z nich jsem neznal, ale zdálo se, že mají mandát mluvit a co měli rozhodně, to byla kuráž. Odvahu říct jasné ne i za cenu odsouzení od mnohých, kteří stále ještě věří vládním šarádám a tomu, že když to ještě chvíli “vydržíme” tak se to přežene. 

Mluvil i zástupce studentů, který svou energickou řečí zdůraznil, že otevřené školy chtějí ředitelé škol, učitelé, profesoři a také žáci. Nikoho daná situace nebaví a zdůraznil, že může říct na 100%, že studiem na dálku se fakt vůbec nic nenaučí. 

Pokud bych měl sáhnout možná k opačnému pólu, tak promluvil i Václav Klaus. Nikdy jsem nebyl jeho fanouškem a vždy když ho vidím, tak mi automaticky naskočí 3 věci  – oddalování podpisu Lisabonské smlouvy, pero v Chile a amnestie. 

Když jsem ho ale slyšel mluvit o tom, co se děje, tak mi došlo, jak nedůležité jsou mé sympatie k němu až doposud. Nyní mi mluvil z duše a jeho slova se mě dotýkala. 

Obzvláště když pojmenoval současný fakt, tudíž že nikdy v historii jsme nezažili izolování zdravých lidí a ne lidí nemocných. 

Z toho, co zaznělo od různých řečníků, mě ještě zasáhlo: 

– že 1 nebo 2% občanů ČR, jsou v domovech důchodců, ale že tito tvoří 24% počtu zemřelých na virus

– že mainstreamová média naprosto trestuhodně zveřejňují alarmující statistiky zemřelých na virus, jež ale znamenají jen to, že kdokoli zemřel, měl v těle virus, ať už zemřel na cokoli. Počítají se zde třeba i oběti dopravních nehod, rakovina, selhání srdce.       

– že se tvoří sbírky pro zaplacení sankcí podnikatelů, kteří mají tu kuráž zůstat otevření i přes vládní zákazy a dát tím najevo, že si nenechají kálet na hlavu a nesmyslně omezovat svou činnost

– že neexistují žádné prokazatelné důkazy toho, že při jakékoli činnosti, která je vládou zakázaná, dochází k jakémukoli vzýšení šiřitelnosti viru. Zavření republiky je tedy postaveno na domněnce, že to možná pomůže

– že se jeden muž musel už šestkrát připravovat na amputaci nohy v důsledku cukrovky kvůli tomu, jak bylo paralyzováno zravotnictví a všude se řeší jen virus jako priorita

– že nedostatek zdravotního personálu je zčásti způsoben tím, že jsou zavřené školky a školy a tudíž jsou rodiče – zdravotníci s dětmi doma

a mnoho dalšího. 

Došlo mi v důsledku celé manifestace to, jak nespravedlivé to všechno je zejména vůči podnikatelům a jak nejsme schopní, vnímat zdraví vůbec celistvě. Že nevnímáme masivní psychické dopady na lidi srovnatelně vážně, jako úmrtí z důvodu viru.

Došlo mi, že za své zdraví máme každý zodpovědnost sám. 

Najednou se projevuje jak jíme, jak sportujeme, jak se milujeme, jak přemýšlíme a jaké informace do sebe vpustíme třeba přes televizi nebo média. 

Je to v rukou každého z nás, jak moc ze svého těla uděláme vhodně nebo nevhodné prostředí pro jakýkoli virus nebo nemoc. Ale jsme za to sami zodpovědní. 

Píšu to s pozice člověka se 139 kily váhy, na které nejsem hrdý, ale je to moje zodpovědnost. Pokud dostanu virus a zemřu, tak nebudu ukazovat prstem na virus, ale na svůj životní styl, který mě zabil. A toto je nemilosrdné a spravedlivé, a virus to sem přišel trochu popohnat. Je to skvělý čas k zamyšlení nad tím, jak žijeme a jak kvůli tomu umíráme. 

Tak a teď to pojďme porovnat s podnikáním. Vážím si podnikatelů enormně, ač sám jedním vyloženě nejsem. No, možná trochu jo. 

Jsou to lidé, kteří často nemají víkendy, pracují do noci a mají obrovskou zodpovědnost a jsou to také bojovníci a hrdinové, ať už podnikají v čemkoli. Nejsou to lidé, co jsou placeni za čas, ale jen a výhradně za výkon. Mohou hodně vydělat, pokud jsou dobří a mohou hodně prodělat, pokud nejsou. 

Zaslouží si naši velkou úctu, protože to oni tvoří podstatnou část naší ekonomiky. 

A pokud podnikateli zavřete krám nebo mu zakážete podnikat, na základě domněnky, o které jsem psal výše, tak je to na rozdíl od virusu velmi nefér. Zákazy jsou totiž natolik přísné a dlouhodobé, že nepoloží jen ty, kteří nepodnikají dobře, ale zasahují společně s nimi i ty, kteří jsou v tom, co dělají opravdu dobří. 

Na rozdíl od viru, který položí v drtivé většině jen ty již nalomené a nemocné, tak vládní nařízení s sebou berou všechny podnikavé hrdiny dnešní doby nehledě na to zda jsou pocitiví, zodpovědní a dobří nebo nejsou. Bere to všechny a všechny to likviduje. A to je podle mě velmi nespravedlivé a i proto budu podporovat občanskou neposlušnost. 

A i proto jsem dnes poprvé stál na Staromáku a tleskal všem odvážným, kteří si dovolili vystoupit a kteří si dovolili přijít a dát najevo, že takhle už to nejde. 

A budu chodit a tleskat dál, protože jsem přesvědčen, že pokud si svobodu, která dnes tolikrát nahlas zazněla, nevezmeme sami, tak nám jí dobrovolně nikdo zpátky nedá.

Je to už jen na nás. 

A ač mnohými odsuzovaná akce, pro mně je nadějí, že se nebudeme muset bát podnikat a žít a potkávat se a objímat se a vnímat se jako lidské bytosti, ne jako hrozbu. Je pro mě nadějí, že zase budeme žít ve své vzájemnosti.

Další články, které by vás mohli zajímat

27. 5. 2024

Věděl jsem do čeho jdu, jen už je to nějaký pátek, co jsem to naposledy prožil. Tento víkend se v Praze v centru Avaloka konal ...

23. 12. 2022

Tak jsme se vrátili domů. Ačkoli doma jsme tomu říkal úplně všude, kde jsme byli, dokonce i místům, na která jsme se teprve chystali.  Nevím, ...

14. 12. 2022

Maďarsko máme rádi, jsou tam fajn lidé, není tam draho, je to tam tak nějak v pohodě a ne tolik strojené.  Na naší cestě zpátků ...