Vědma z Matrixu.

Nebydlí v lese, nemedituje, kouří, vaginálně nemapuje, peče buchty pravděpodobně s lepkem, bydlí v ušmudlanym paneláku, má doma kýčovitou výzdobu, čekárnu jak na Bulovce, má v příborníku jen ohnutý lžíce, nosí zástěru (myslím).

A přesto je jejich pár vět to nejhlubší, co ve filmech možná bylo.

Připomíná mi obyčejnost života, ve které je ta největší hloubka.

Je to paní, do který by to nikdo neřekl, ale je to Vědma. Nemá to pozlátko nebo ego nebo jí jedno, jak by možná měla vypadat, ale vyzařuje z ní moudrost v její obyčejnosti.

A jen mě to napadlo a tak jsem to chtěl takhle pro vás i sebe napsat pro připomenutí, že duchovní lidé a ti, kteří mají největší hloubku to nemusí dávat najevo.

Že tím prostě jen jsou.