Jako vážně kráva? Volně na parkovišti u krámku, kde jsme se hned za hranicemi stavovali pro datovou kartu.

Tak to byl asi první dojem z Albánie a přetrval až do konce našeho týdenního poznávání této země.

V Albánii, jako by se zastavil čas, tak nějak.

Zdála se být zaostalou, ale rozvíjející se zemí, kde platí jiná pravidla, než na která jsme zvyklí.

Všude se potulují psi, u silnic prodávají lidé granátová jablka a mandarinky (a někdy kozu), asi tak 50% všech aut jsou Mercedesy, nikde nevidno ženy, dopravní pravidla jsou velmi intuitivní a tak jakoby někdy vznikala přímo na místě 🙂

V Albánii bylo až do roku 1991 zakázáno vlastnit auto. A to, co se tam v tomto směru děje asi odpovídá 30 leté historii této výsady, kterou si v našich zeměpisních šířkách ani neuvědomujeme. 

To jen pár z prvních dojmů z Albánie.

Zastavili jsme se na severu Albánie v Apolonii, pozůstatku dob minulých a rádi jsme si protáhli kosti po cestě po okreskách. Přejezd jsme měli asi 300 km, ale trval 6 hodin čisté jízdy. Takže si to asi dokážete představit.

Zase toho člověk hodně vidí, když jede pomalu a místy, kde žiji lidé.

Líbila se nám taková surovost Albánie. Připomínalo to trochu náš socík a některá místa byla strašidelná a všude byl neskutečný bordel. Jakoby jim nevadilo, že žijí v odpadcích na ulicích a i u moře.

Bydleli jsme v krásném a prostorném apartmánu ve městě Sarande, které je centrum turistického ruchu. V sezóně teda. V říjnu byla část Sarande, kde jsme bydleli jako apokalyptický film, kde všichni vymřeli. Pohyb na ulici zajišťovaly jen kočky u popelnic a potulní pejsci.

Jídlo bylo podobně drahé jako u nás, až na ovoce lokální produkce. Granátová jablka stála asi 12 Kč za Kg a jablka byla také levná. Ale jinak podobné, jak u nás. 

Vždy má pro mě zvláštní kouzlo, pokud můžu pracovat na balkoně nebo na terase na sluníčku a u toho koukat na moře. A tady to šlo a to potom dává práci jinou energii a pracuje se fajně.

Jako záchodové prkénko na veřejných toaletách nehledejte. To by byla zbytečná práce. A to platí i na benzínkách a tak. Také v Albánii čekejte, že auto zastaví přímo na silnici a bude si pár minut přes otevřené okénko řidič povídat se známým, kterého potká a to poslední, co ho bude zajímat je pražák v autě za ním, který je zvyklý, že věci na silnici by měly odsýpat 🙂

Je to krásné zastavení se a uvědomění se, že se nic fakt nepo…. I při řízení na silnici. Pravidla tam fakt moc neplatí, ale o to více to člověka zpřítomňuje, protože prostě musí dávat pozor a musí se umět domluvit s těmi, kdo s ním silnici sdílí. Má to své kouzlo ač je to pekelné.

Pláže ve vedlejším Ksamilu byly hodny opakovaných návštěv a bylo teplo a tak jsme se vykoupali a i si zašnorchlovali podél břehů.

Na radu naší bývalé domácí Blanky, jsme také byli v přírodních termálních pramenech poblíž města Permet.

Při cestování Albánií narazíte na silnici na ovce, kozy, krávy nebo i krocany. Poprvé jsme viděli pasáčky krocanů. A někdy u pasení koukali do svých chytrých telefonů.

Lidé v Albánii jsou milí a laskaví. Nepotkali jsme se s nikým nepříjemným při našich běžných interakcích. 

Vtipné mi ještě přišlo, že se ani na leckterých čerpacích stanicích nedá platit kartou. Minuli jsme 3 po cestě směrem na Řecko, kde jsem vždy vystoupil a po chvíli zase nastoupil, protože se kartou platit nedalo a já u sebe neměl žádné Leky. Poslední před hranicemi s Řeckem naštěstí karty brala a při placení mě vzali do takové zabordelené kanceláře, kde jsem to mohl pípnout přímo na pumpě. 

Albánie byla fajn. Má své temné stránky, ale je krásná a doporučujeme ji určitě navštívit.