Včera, 28.2. 2022, to bylo 12 let od prvního rande s Luckou, mou úžasnou ženou.
Nějak to uteklo, musím říct.
A dnes o 12 let vedle sebe, 3 děti, mnoho slz a moře štěstí později, se za tím můžeme ohlédnout. Ne snad kvůli zhodnocení, ale pro vzpomínce, jak to začalo.
Potkali jsme se v hospodě, kam Lucka přišla jako garde své kamarádky Lídy při rande naslepo a já měl ten večer úplně jiné plány.
Měli jsme jít s kamarádem Marošem hrát šipky do jedné hospody v Karlíně. Ale než jsme tam vešli, tak zazvonil Marošovi telefon, kde ho jeho kamarád Robert zval ať přijde. A tak jsme místo šipek šli do Krčmy u Staromáku za holkama.
Tam byly dvě holky s Robertem u stolu. Dali jsme si piva a povídali. S Lídou tam byla Lucka. Kouřila, což se mi fakt nelíbilo a i jsem jí trochu škádlil ohledně toho.
Tou dobou jsem chodil s Jiřinou. Jednou ze 3 mých partnerek v životě.
Ta za námi přišla později a Lucka dodnes říká, že jí to bylo líto, když se dozvěděla, že mám holku. Ale tou dobou jsem jí prej přišel spíše jako takovej prudil než Budil.
V hospodě jsme si upili, jak to tak bývá a vyrazili pěšky do klubu Limonádový Joe pod Kotvou. Tou dobou byl už náš vztah s Jiřinou po 2 letech dávno za svým vrcholem a spíše jsme se vedle sebe trápili a byli spolu z jisté setrvačnosti.
Byla celkově hodně utrápená a všechno byl problém. Věděl jsem tou dobou, že už spolu dlouho asi nebudeme.
No a na té diskotéce, když jsme kupovali tequilly (nutno říct, že od té doby jsem na diskotéce nebyl :-)) tak jsem si Lucku vzal bokem a zeptal se jí, jestli dobíhá autobus.
Zvláštní otázka, možná, ale byla to pro mne dost podstatná věc, protože na Jiřině mě právě štvalo to, že autobus nikdy nedobíhala.
Že si ho radši vždy nechala ujet než popoběhnout a chytit ho. Měl jsem pocit obrovské pasivity a nebylo mi v tom dobře. No a Lucka se podivila otázce, ale odpověděla, že autobus dobíhá. Měl jsem radost.
No a potom na parketu, se Lucka jednou dotkla mé ruky a ten výboj energie, ten pocit si pamatuju dodnes. Byl to pro mě asi ten moment, kdy mi to došlo.
Dal jsem Lucce svou pracovní vizitku a druhý den mi na ní přišla SMS. A tak jsme si psali SMS.
Pamatuju si ten tlačítkový telefon, který jsem tehdy měl jako pracovní. Ale jen jsme se dohodli, že jednou, až já nebudu mít přítelkyni a Lucka nebude kouřit, tak půjdeme na zmrzlinu.
No a o týden později jsme šli na první rande 28.2. 2010. Já už bez přítelkyně a Lucka víceméně nekuřačka, dle dohody.
Potkali jsme se na Vysočanské. na metru a šli pěšky na Palmovku a povídali. Nepamatuju si toho moc, jen že Lucka říkala, že se má během pár měsíců stěhovat do bytu s kamarádem na Želivského, ale já věděl, že se tam nenastěhuje. A taky že nenastěhovala.
Ale tehdy jsem jí v tom nechal. Byla úžasná a já rád poslouchal co povídá.
Když jsem jí pak doprovodil domů na Čerňák, tak jsme si dali první pusu při loučení. Měla jemné holčičí rty a já byl hned zamilovanej.
Tady bych to asi měl ukončit. Ale ještě pár řádek napíšu.
Měl jsem za sebou dva vztahy tou dobou. Jeden sedmiletý a jeden dvouletý a oba krachly a nebylo to ono. S Luckou jsem tak nějak věděl, že je to ono a uvědomil jsem si, že nepotřebuju čekat roky na to, abych věděl, že je to žena mého života.
A tak jsem jí v květnu, o dva a kousek měsíce později, požádal o ruku. V září jsme se brali a o 14 měsíců později se nám narodil Bivoj.
Pravda, moc jsme toho spolu nenarandili. Celý náš vztah provází značná rychlost a změny a vývoj a posun a naše současná cesta je toho jen prodloužením. Věřím, že je to jeden z důvodů, proč jsme pořád spolu.
Rosteme spolu a vedle sebe. Já miluju jí a věřím, že ona mne. A nemáme perfektní vztah a máme hodně třecích ploch, ale zatím jsme vždy našli více důvodů být spolu než bez sebe a to je to nejdůležitější.
Děkuju Lucí a tohle píšu brzy ráno a jak Lucka vstane, tak jí půjdu obejmout a poděkovat za krásných 12 let po jejím boku. Je tím nejkrásnějším, co se mi kdy v životě mohlo stát.
