Má Lucka má dnes narozeniny. Tohle ale není psáno pro ní, ale vám, jako má zpověď.
Je to už více než 10 let, co jsme se “náhodou” poktali v jedné hospodě. Vlastně jsme byli oba jen doprovodem dvou našich známých, kteří měli rande naslepo přes internet. No, ale dohromady jsme se dali my dva, naprosto neplánovaně.
Pili jsme tequillu, tancovalo se a bylo bujaré veselí. A já si druhý den ani nepamatoval, jak vlastně Lucka vypadá. Pamatoval jsem si ale, co jsem cítil, když se mě jednou dotkla na ruce. Bylo to elektrizující, pronikavé a velmi intenzivní a trvalo to jen pár vteřin. Já prostě věděl.
Po dvou delších předchozích vztazích na 8 a 2 roky, jsem věděl, že tentokrát jsem se potkal se svou životní láskou a tak jsem na nic nečekal a požádal Lucku po více než 2 měsících vztahu o ruku. No a za 196 dní ode dne, kdy jsme se poznali, jsme se také vzali.
A dalších 9 let bylo ve znamení dětí a také společného hledání cesty. Každý za sebe a přece jen spolu.
Třikrát jsme se stěhovali a také jsme prošli v rámci toho jednou mou “ekonomickou sebevraždou” a společně pak nesli následky mých rozhodnutí.
Pamatuju si období, kdy Lucka měsíce celé dny ležela jen na podlaze a kolem ní se pohybovaly naše děti a já byl v terénu a stavěl naší ekonomiku a ono to moc nešlo.
Na všechny okamžiky, kdy mě potřebovala a já tam nebyl. Na víkend, kdy jsme dětem vybírali prasátka, abychom měli vůbec co jíst, protože peníze nebyly.
Vzpomínám na dobu, kdy jsme se velmi milovali a taky na dobu, kdy jsme měli k sobě dost daleko a vypadalo, to, že dál to už nepůjde.
Když moje vize dalece přesáhly naše současné možnosti a já se hlouběji a hlouběji utápěl ve vidině zbohatnutí “rychle”, abych mohl být s rodinou.
Houby, to nebyla ta cesta. Aspoň ne pro nás.
No a přes to všechno, co máme za sebou, nyní cítím s Luckou hlubší propojení než kdy dříve. Podívám se na ní a říkám si, čemu jen vděčím za to štěstí, že s touhle ženskou mám tu čest jít životem.
Když vidím, co se z ní stalo, jak moc se posunula a jak je krásná. Jen se mi tají dech a cítím jak mnou právě teď proudí obrovská vděčnost za to všechno co máme za sebou, co právě prožíváme a co je ještě asi před námi.
Viděl jsem Lucku, mladou holku, v tom čase dospět v krásnou a moudrou dospělou ženu, co zná svou hodnotu. V mámu tří úžasných dětí, které mají přes všechna naše selhání skvěle nakročeno k vlastnímu svobodnému žití.
.
.
.
.
.
A mým úkolem je dále dostávat tomu, abych si s takovou a vedle takové ženy zasloužil být.
Děkuju Lucí.