Co si děti přejí více než chodit na kroužky a dostávat věci? Aby byl táta doma.

“Přál bych si aby tam táta byl. Byl pořád pryč a sice nás zajišťoval materiálně, ale chyběl mi v životě více než cokoli jiného.” Tyto věty, nebo jím ...
08.06.2019

“Přál bych si aby tam táta byl. Byl pořád pryč a sice nás zajišťoval materiálně, ale chyběl mi v životě více než cokoli jiného.”

Tyto věty, nebo jím podobné, jsou to co nejčastěji slýchám od dalších chlapů v rámci mužských kruhů i procesů čištění buněčných vzpomínek v rámci Cesty Brandon Bays, kde se jde do hloubky vlastních přesvědčení a vzorců žití. 

No a rezonuje to se mnou také proto, že to jsou i má vlastní slova. 

Táta byl pro mě do jisté míry jen stín, který tam možná i někdy byl, v době mého dětství a dospívání, ale rozhodně nebyl přítomen duchem a už vůbec ne, aby tam byl pro mě a naslouchal tomu, co říkám, dělám a co se mu snažím říct. 

Pamatuju si, že táta po práci dovydělával peníze, které mu asi zaměstnání nedalo a tak vyráběl rybářské splávky. Dělal je doma v obýváku, dole v garáži, vyráběl je dokonce i na dovolených, což byl čas, který jsme měli mít spolu a který byl pro nás svatý. 

Pamatuju si, jak jsme byli na dovolené na Červené, což bylo chatové tábořiště na Orlíku od Rudého Letova, kde rodiče pracovali. No a táta na vařiči vařil koplen, aby mohl vyrábět rybářské kačeny. Také si pamatuju, jak jsme byli na jiné dovolené, šli jsme na rodinný výlet a on měl s sebou na krku přidělanou takovou krabici ve které měl splávky, měl na sobě své prstýnky se šmirgly a těmi obrušoval těla splávků. Opět nepřítomen, ač s námi. 

A to jsou jen ty, které si na první dobrou vybavuju. No a možná by se dalo říct, že tím zaměstnával své ruce ale duchem byl s námi. Na to bych odpověděl příhodou, kdy chodil do garáže dělat splávky a vždy si vzal z police pár audiokazet, které tam u toho poslouchal. Bral je všechny postupně, protože to byly stovky a možná tisíce hodin tam strávených. No a jednou jsme se za ním zastavili v garáži a když jsme k němu přišli tak jsme zjistili, že vyrábí splávky a u toho ani neví, že poslouchá na audio kazetě mámin aerobik. Takže  duchem nepřítomen. 

Nevím čím se to našim otcům a možná jejich otcům, kdo ví, vtěsnalo do hlavy, že je důležitější materiální zajištění rodiny než čas, spolu kvalitně strávený. A to nešlo o základní věci k žití, na ty věřím bylo dost peněz vždy, ale spíše o nadstandard ve formě bohatého ježíška, dovolených, video jsme měli jedni z prvních rodin v okolí, počítač, abychom mohli hrát Bomb Jacka a Manic Miner a tak. Takže když to tak shrnu, tak šlo o to, co bylo navíc – bylo to volitelné

A já to určitě ocenil. Bylo krásný se pod smát na nová kola schovaná za vánočním stromečkem nebo nový akordeon, klávesy Casio a tak vůbec. Ale dneska, když se na to podívám zpětně, tak bez toho všeho bych určitě dovedl být a i bych našim rozhodně odpustil, že ty věci nemáme (co neznáš, to ti nechybí, no ne?), jen kdybych měl možnost strávit více kvalitního času s tátou. 

Vlastně ani nevím jestli to tak opravdu bylo, třeba ne a třeba mu křivdím, ale možná nejhlavnější je ten můj pocit, že tam ve většině případů prostě nebyl. A když tam byl, tak byl na nás jen tvrdej, možná aby utvrdil svou autoritu, a tím jsme se více a více oddalovali

Čím dál více vnímám, že jsme generací chybějících otců a myslím, že nás to poznamenává všechny. Chybí nám skutečně mužské vzory. Máme špatné vztahy s otcem a i proto si je často musíme sami řešit i kvůli tomu, abychom našim dětem mohli být lepším tátou.

 Dobře cítím, jak jsme jako tátové pod neustálým tlakem mezi dvěma rovinami. Tou abychom byli schopni dobře zajistit rodinu a tou, kde k tomu máme omezený čas, který právě rodině ubíráme. 

Nejeden chlap dneska cítí tento tlak a snaží se rozluštit tu hádanku, jak na to, aby to mohlo fungovat v obou těchto rovinách. Každý z nás chce být schopen rodinu zaopatřit a věřím, že většina s ní chce i být. 

Sám jsem se na to “jak na to” snažil přijít možná posledních 5 let. Pustil jsem se i do různých projektů, které mi měly právě toto zajistit formou reziduálního příjmu. Zdálo se to perfektní. 

Časová investice do toho, abych mohl dostávat peníze i v době, kdy nepracuju. Znělo to fakt dobře, jen jsem po prvním roce budování svého podnikání zjistil, že jsem rodinu viděl mnohem méně než před tím, a že mi to nevyhovuje. 

Věřil jsem ale, že se to zlomí a tak jsem vydržel ještě další rok. Ale prolomit se mi to nepodařilo a já byl čím dál více jinde, než ti, kvůli kterým jsem to všechno dělal, až jsem si uvědomil, že při stavění podnikání přicházím vlastně o to nejzásadnější, co mám a to je čas se svou rodinou v době, kdy děti rostou každým týdnem a to navíc v době, kdy mě potřebují možná nejvíce. 

Nechal jsem toho a vrátil se nohama zpět na zem a fyzicky i duševně blíže svým nejbližším. 

Nakonec se mi to podařilo vyřešit tím, že jsem se rozhodl, že budu pracovat jen 4 dny v týdnu. Pracuju jako obchodník s marketingem a bez jakéhokoli fixu, takže dostávám odměnu jen z provize z prodeje. 

Pustit 20% svého času určeného k práci s klienty, se mi zdálo nejdříve nemožné, ale od začátku tohoto roku si držím jen 4 pracovní dny a vše se změnilo. 

Tím, že jsem více v souladu s tím, že můžu trávit kvalitní čas se svou rodinou, se zefektivnila má práce ve zbylých 80% času, které věnuju naplno práci na klientech a s klienty a můj měsíční příjem se zvyšuje každý měsíc nehledě na to, že  prací trávím méně času než dříve

Tím jsem šťastný já, mé děti a možná ze všeho nejdůležitěji, má žena Lucka, protože od jejího stavu a emocionálního rozpoložení se vše v naší rodině odvíjí. Najednou je to vše v souladu a funguje to skvěle. A já jsem za to moc vděčný. 

Každý pátek, který mám volno si maximálně užíváme a já jsem zjistil, že jsem se tím rozhodnutím přiblížil více tomu, co je pro mě v současné době v životě prioritou, tedy své rodině a dětem, které fakt rostou čím dál více a mě to utíkalo před očima. 

Toto je recept, který fungoval právě pro mě a budu rád, pokud to inspiruje kohokoli dalšího. Mým dlouholetým lpěním na pracovním výkonu a s tím spojeném výdělku, jsem zapomínal, že to, proč to dělám mi mezitím utíká mezi prsty a uvědomění, že má hojnost je právě ČAS, který já i má Lucka můžeme strávit s dětmi a společně. 

V ten moment došlo k pohnutí a začlo se vše dařit tam, kde jsem na tom do té doby lpěl a vnímal silné tlaky z mnoha stran. 

Pokud jsi táta od rodiny, tak bych se nad tím vším fakt zamyslel. Klidně můžeme zajít sednout a pokecat o tom, co fungovalo a nefungovalo právě mě. A proč. Nemám univerzální návod, jen vlastní zkušenost. 

Pokud jsi naopak máma od dětí, které tátu moc nevidí, tak mu to dej přečíst a třeba ho to v něčem inspiruje nebo donutí stejně jako mně vyndat hlavu z písku. 

Budu rád, když mé vlastní uvědomění a příběh budou sloužit a tím bude více šťastných tátů, dětí a mamin mezi námi. 

Mám ještě dlouhou cestu před sebou v tom, jak to mít zvládnuté, ale věřím, že jsem každým dnem o kousek blíž tomu, jak se stát tátou a manželem, kterým chci opravdu být. 

Dobrej táta je totiž nepostradatelná součást života našich dětí. Táta, kterej tam je fyzicky a je i duchem přítomen. 

Další články, které by vás mohli zajímat

30. 7. 2022

Jací lidé jsou pro vás v životě těmi největšími vzory?  Pro mě to už  nějakou dobu nejsou ti, kteří vydělávají nejvíce, mají největší firmy, nejvíce ...

12. 7. 2022

Máme za sebou prvních 24 hodin bez dětí. Jsou na příměstském táboře a spí u babičky. A budou ještě do pátku. Čas letí, ale je ...

1. 3. 2022

Včera, 28.2. 2022, to bylo 12 let od prvního rande s Luckou, mou úžasnou ženou. Nějak to uteklo, musím říct.  A dnes o 12 let ...