Včera večer jsme měli konverzaci s kamarádem Patrikem.  A mluvili jsme o mnohém. O formování reality dle vlastního přesvědčení a konkrétně o našich 21 přechodech hranic autem za poslední měsíce bez jediného papíru potvrzujícího cokoli. 

Jeho samotný příběh je na zvláštní článek, ale jen jednou větou Patrik pracoval jako bezpečák v obchodním domě  před několika lety a dnes se živí už jen tím, co miluje – hudbou a tvořením. 

Ptal se na to, jak nám je na cestě a já mu říkal, že skvěle, ale že jsme vlastně neustále na hraně, protože nevíme, o doopravdy bude a že ještě včera dopoledne jsem vůbec nevěděl, kde budeme dnes bydlet.

A dnes bydlíme v nádherném místě, koukáme na Atlantický oceán a v noci posloucháme šumění moře. Jsme v apartmánu, který je pohodlně velký pro naší rodinu a fakt se těšíme na to, že tady strávíme konec roku a Vánoce. 

No a on na to pustil myšlenku, že ta hrana je právě ta přítomnost. A potom jsme to spolu ještě rozváděli a to co z toho lezlo, bylo pro mě velkým uvědoměním, které s vámi chci posdílet. 

Hrana je opravdu přítomností. Balancování mezi dvěma rovinami a jen čistým vědomím toho, že můžu kdykoli padnout na jednu ze stran ale že právě teď jsem tady a teď a právě teď balancuju. 

Obrovská důvěra ve Vesmír a v to, že se to o mne postará a že má cesta je stejně dána a že vše na ní se děje z určitého důvodu. 

Důvěra v to, že nevím, kde budeme, ale že tam budeme šťastní a že tam bude skvěle. 

A možná i důvěra v to, že pokud tam tak skvěle nebude, tak je to tím, co právě potřebujeme prožít a že je to v pořádku. 

Ono to totiž v tom všem balancování přináší hluboký klid, že se nemá co pokazit v plánu mého života. Že tam vše proběhne jak má. A možná se mi to nebude vždy líbit, ale možná je to něčím, co úplně nechci, ale co potřebuju. 

A pohrávání si s myšlenkou balancování v přítomnosti, mě prostě baví, protože to právě prožíváme na naší cestě. 

Nás rozum by chtěl být na straně té konkrétní jistoty, aby si mohl říct, že je něco vyřešeno, ale naše duše jásá, když nás naše situace vrací k důležitosti toho, co probíhá právě teď. Jako by nic jiného nebylo.

Protože bytí v přítomnosti je protilátkou strachu a obav z toho co bude a přemýšlením nad tím, zda to, co bylo, bylo správné. 

Děkuji a pokud s tím co je psáno souzníte, budu rád za sdílení. 

Je důležité aby se podobná uvědomění dostávala k lidem v náročnějších obdobích.